Osobně od začátku až do konce.
Osobně
od začátku až do konce.



Má cesta k řemeslu
Vzpomínám si, že už jako malému klukovi mi nezvykle záleželo na tom, co a jak vizuálně vypadá.
Později se z tohoto nutkání vyvinul zájem o design - ten jsem blíže začal následovat po studiích marketingu, a to skrze zaměstnání v grafickém studiu.
Ukázalo se, že zrovna digitální design je pro mě slepá ulička.
Potřebuji být v pohybu, tvořit vlastníma rukama a nechávat za sebou hmatatelný a dlouhodobý výsledek, který bude někomu reálně sloužit. Otočil jsem tehdy kormidlem a několik let jsem pracoval nejdříve na dřevostavbách,
poté v truhlářství na Čeladné a nakonec jsem si své zkušenosti doplnil odbornou rekvalifikací.
V tomhle období jsem zatoužil po vlastní dílně, kde můžu následovat svou designovou představu.
V roce 2024 jsem se pustil do rekonstrukce starého kravského chléva na rodinném pozemku,
o který celý život pečuje má milá babička Oldřiška, všem svým blízkým známá jako OLA.
I díky ní mám dnes prostor, kde se můžu konečně práci se dřevem naplno věnovat.
Blízkost zrovna ke dřevu u mě není náhodná – pradědeček byl truhlářský maestro a myslím, že zrovna jeho geny se ve mně probudily.
Ke dřevu jako materiálu chovám tu nejvyšší úctu a vnímám velkou zodpovědnost,
aby žádný strom, který mi projde rukama, nebyl pokácený nazmar a jeho smysl pokračoval.
Vzpomínám si, že už jako malému klukovi mi nezvykle záleželo na tom, co a jak vizuálně vypadá.
Později se z tohoto nutkání vyvinul zájem o design - ten jsem blíže začal následovat po studiích marketingu, a to skrze zaměstnání v grafickém studiu.
Ukázalo se, že zrovna digitální design je pro mě slepá ulička.
Potřebuji být v pohybu, tvořit vlastníma rukama a nechávat za sebou hmatatelný a dlouhodobý výsledek, který bude někomu reálně sloužit. Otočil jsem tehdy kormidlem a několik let jsem pracoval nejdříve na dřevostavbách,
poté v truhlářství na Čeladné a nakonec jsem si své zkušenosti doplnil odbornou rekvalifikací.
V tomhle období jsem zatoužil po vlastní dílně, kde můžu následovat svou designovou představu.
V roce 2024 jsem se pustil do rekonstrukce starého kravského chléva na rodinném pozemku,
o který celý život pečuje má milá babička Oldřiška, všem svým blízkým známá jako OLA.
I díky ní mám dnes prostor, kde se můžu konečně práci se dřevem naplno věnovat.
Blízkost zrovna ke dřevu u mě není náhodná – pradědeček byl truhlářský maestro a myslím, že zrovna jeho geny se ve mně probudily.
Ke dřevu jako materiálu chovám tu nejvyšší úctu a vnímám velkou zodpovědnost,
aby žádný strom, který mi projde rukama, nebyl pokácený nazmar a jeho smysl pokračoval.